Gothic obrázky 6
Even pain must come to an end...
29. července 2007 v 12:30 | Fate
|
Deník dospělé rebelky
eS,
píšu ti dopis, i když vím, že ho nikdy nebudeš číst... nikdy... to je možná ta jediná věc, kterou jsem si jistá... Nikdy bych tě totiž nenechala vědět, jak moc jsi mi ublížil a co k tobě cítím... nebyly to totiž hodiny, ani dny trápení, byly to měsíce... měsíce bezmoci, slz, střídavých nadějí, které jsi mi dal a pak zase vzal... tenhle dopis píšu vlastně sobě, nebo lépe řečeno, kvůli sobě... snad abych se cítila líp, mohla rychleji zapomenout, nebo... nevím... kolikrát už sem sama sobě řekla, že je konec... že je to za mnou, že jsem to překonala... není to tak a teď mám pocit, že to tak snad ani nikdy nebude... možná jednou až tě přestanu podvědomě vyhledávat, jen abych tě viděla, přestanu tě nechtěně "pronásledovat" možná tehdy to skončí... vím, že jsi ke mě nikdy nic necítil, nebo aspoň zdaleka ne to, co jsem cítila já k tobě... ale přesto si říkám, že tehdy v noci, když jsme byli spolu si přece musel něco cítít... aspoň tehdy v noci, když už ne předtím ani potom... nevím, nikdy jsi mi to neřekl a já už se to ani nikdy nedozvím... bolí mě to, ale vím, že to bylo horší... ano, byla jsem na dně... celé měsíce... nedokázala jsem ani vteřinu myslet na něco jiného... nikdy dřív sem si nedokázala představit, že by se mi tohle mohlo stát... to si asi říká každý, ale když přijde na věc, všechno je jinak a najednou jsme všichni slabí, díky tomu pocitu, který nazýváme láska... ale já si ani nemyslím, že to byla láska... nebyla... možná magická přitažlivost... něco nového... nevím... každou minutu jsem jen dokázala přemýšlet jak moc tě chci a potřebuju... potřebovala jsem někoho ke komu bych se mohla vracet a kdo by mi všechno pomohl zvládnout... a myslela jsem, že ten někdo budeš práve ty... ano, vysmál by ses mi, kdybys mě slyšel takhle mluvit... vím to... teď už vím, jak šeredně jsem se v tobě spletla... a ta rána mě asi nikdy úplně nepřestane bolet... jen se ta bolest bude stupňovat... i ona má svou hranici, vím to... byla jsem ochotná vzdát se všeho... chtěla jsem se změnit, chtěla jsem být taková jakou bys mě chtěl... ne nadarmo se říká jak moc je láska slepá... opravdu je... díky ní vidíme všechno jen tak, jak bychom to vidět chtěli a ne takové jaké to doopravdy je... ať už mě to bolí sebevíc, vím, že to co hledám u tebe nenajdu... jsem slabá, tak strašně slabá a zranitelná jako nikdy v životě... snažím se s tím vyrovnat, opravdu se snažím, ale pak tě uvidím a zase do toho spadnu... stačí úsměv, pohled, gesto... i když stojíš někde daleko, stále cítím jak moc mě přitahuješ... a nejhorší je, že vím, že za jediné tvé pohlazení bych podstoupila to všechno znovu... šla bych do toho všeho, jen třeba pro pár minut, kdy bys byl "můj"... a já zase byla šťastná... ublížils mi... moc... nikdy nezapomenu na poslední větu, kdyžs byl ve dveřích... to bylo naposled co jsme spolu mluvily, nikdy ses neozval, lhal jsi mi... a já to možná i v tu chvíli tak chtěla... možná bych neunesla slyšet... je konec... vím, že jsem ti tehdy sama nevěřila, kdyžs říkal, že to není naposled, stála jsem tam a všechno bylo tak jasné a kruté... konec pohádky, která měla trvat... konec snů, iluzí... vím, že jsem se stále nechtěla vzdát, ani teď nechci, ale vím, že musím... je čas... zhasla světla, hudba dozněla, princ zmizel... vím, že kdybys řekl jediné slovo, možná i dnes... bojovala bych... čekala bych na tebe, jak dlouho bys chtěl... ale tys to slovo neřekl a už ho ani nikdy neřekneš... bude to trvat ještě dlouho, roky pokud vůbec... ale já nemám celý život čas čekat na něco, co nepřijde... vím, že se jednou možná změníš, ale to už bude nejspíš pozdě... přála bych si nikdy tě nepotkat, nebo potkat tě později... chovala jsem se jako pitomec, byla jsem zoufalá, rozhodnutá získat tě zpátky, jakkoli... Nešlo to. Nejde to. Chci aby ta bolest odešla a ty s ní, ale vím, že to chce čas... flames to dust... čekala jsem, dlouho a mám pocit, že část mě na tebe bude čekat pořád... Jen doufám, že jednou budu schopná se od toho všeho oprostit a... jít dál... bez tebe.
Find you..?
10. června 2007 v 19:32 | Fate
|
About Fate
Hledám nějakého "dark" človíčka se kterým bych si mohla povídat, vlastně nějakou takovou ztracenou duši jako jsem já... Pokud budete mít někdo zájem, ozvěte se mi na mail... Budu moc ráda...
Fate (F-a-t-e@centrum.cz)
P.S. Moc děkuju 4 neznámým, kteří mi ohledně blogu pomohli v rozhodování... :-* Vážím si toho.
Who is Fate...
10. června 2007 v 19:23 | Fate
|
About Fate
Nick: Fate ( Fatey, Faty)
Věk: 17
Kde mě hledat: Zlín
Kontakt: F-a-t-e@centrum.cz
I love...
Místo: hřbitov
Období: jaro, podzim
Barva: černá
Lidi: všichni co jsou něčím zajímavý, nebo divní
Kniha: My děti ze stanice ZOO
Hudba: Evanescence, Madder Mortem, Nightwish, Linkin park, WT
Seriály: Btvs, Ats
I hate...
Lež, přetvářku, závist, blbost lidí...
Některými milovaná, všemi nenáviděná...
Gothic obrázky 5
Gothic obrázky 4
Untitled
3. března 2007 v 20:33 | Hope
|
Básničky
Tato básnička mi kdysi "zachránila" život... když jsem byla na pokraji sil jak duševních tak fyzických.... moc pro mě znamenala a vždycky bude... děkuji ti za ni.
Jdu a konečně tě uvidím...
Spatřím tvou tvář a uslyším:
"Ahoj!" jak obyčejné zdá se být,
však já vím, že jsi už nemusela žít...
Já bála se to říct nahlas,
však nedovolím, aby se ti skřivil vlas.
Je těžké, pohlednout tomu vstříc.
Ale už nebojím se říct:
"MILUJI TĚ, JSI MŮJ SVĚT!"
a podávám ti květ.
Jsi jako ta růže spanilá,
vím, vím, že jsi se změnila.
Jsi upřímná a veselá,
já poznala tě, to štěstí jsem měla.
Teď už budeme jen my,
a nebudou to jen sny !
Teprve čas ukáže,
co vše MY spolu dokážem...
Už nestratíme ani chviličku,
posílám ti hubičku.
Když s tebou nejsem věř,
že mé srdce protíná meč.
Tak na tebe celou noc, celý den,
myslím a vzpomínám jen...
Autor: Hope
Osamělá
3. března 2007 v 20:12 | Fate
|
Básničky
OSAMĚLÁ
Slyšela jsem, že už mě nechceš znát
že nemá cenu se o mě rvát
Vím, neřekla jsem, že lásku pro tebe mám
a že pocit štěstí díky tobě znám
Nebylo to pokaždé, jak sme si přály
a přece jsme se tomu smály
Když večer sama usínám
pokaždé na tebe myslívám
Přeju si vrátit zpátky čas
přeju si být s tebou zas
Minuty, i dny se vlečou
bez tebe rychlejc neutečou
Nevím, co teď cítíš, jak se vůbec máš
Doufám jen, že mé jméno ještě znáš
Venku prší a já vzpomínám
že něco cítím, sama sobě zapírám
Mé srdce potřebuje tě moc
jako hvězda černočernou noc
Je noc a já těším se až půjdu spát
těším se, že se mi o tobě bude zdát
Chtěla bych tě teď mít tady a říct ti všechno
a nemít kolem sebe jen to temno
Mám strach, že jinou v srdci máš
že její tělo právě teď poznáváš
I když já jsem tady a ty tam
nevěřím,že to všechno byl jen klam
Jsem tu sama a jen vítr vane kolem
někdy jsi dokázal zranit jen jediným slovem
Přesto chci být s tebou
a zvládnout všechno ve dvou
Ale dnes přišla rána, když viděla jsem tě znova
pochopila jsem, že to mezi námi byly jen slova
Tak říkám sbohem a odcházím
protože to, co jsem hledala u tebe nenacházím
Já, hloupá, chtěla jsem ti sebe dát
a ty jsi mi naoplátku uměl jen lhát
Odcházím
a tvé jméno v mysli zatrácím ...
Autor: Fate
Konec
3. března 2007 v 19:59 | Eliška
|
Básničky
KONEC
Končí dny a noci touhy,
končí všechno tajemné,
tvoje láska i mé zloby,
byly vážně dojemné.
Končí objímání a držení se kolem pasů,
všechno, co jsi miloval,
ležení v poli plném klasů,
všechno, čehos litoval.
Končí sázky, i tvé dluhy,
světlo mé se mění v tmu,
proklínám tě se všemi kluky,
hned od tebe odejdu.
Končí spousta trapných keců,
všechen smutek i tvůj smích,
už mám po krk těch tvejch heců,
už to pochop, musím jít.
Končí stezka odvahy v mém mozku,
už se neklaním tvým lžím,
udělal jsi ze mě trosku,
nejsi vítán v srdci kamenným !
Autor: Eliška
Zde hledá